Informace o mobilních telefonech

Mobilní telefony za neuvěřitelné ceny

V současné době se bez mobilního telefonu neobejdeme. Někteří lidé dokonce mobily ke své práci potřebují, a proto si nedokážou představit, že by je neměli po ruce. Mobily jsou důležité nejen pro zaměstnané lidi, ale i pro mládež, protože tak mohou mezi sebou komunikovat. Mladí lidé se dnes ale většinou předhání, kdo má nejrychlejší a nejlepší mobilní telefon. Dnes je v nabídce celá řada mobilů, od těch nejjednodušších, až po ty nejsložitější, které nabízí funkce, které možná ani nevyužijete.

Mobily se liší vlastnostmi, značkou, ale také vzhledem. Jestliže budete chtít změnit vzhled svého telefonu, tak máte nyní šanci. V nabídce jsou kryty na mobily 590,-. Tato cena zní neuvěřitelně, ale je to tak. Můžete ze svého černého telefonu vytvořit telefon růžový anebo na něj nechat nainstalovat takový kryt, který bude mít motiv Hello Kitty a podobně.

Pokud tedy podnikáte, mobilní telefon je Vaší neoddělitelnou součástí. Dalo by se říct, že je to Vaše druhá ruka, stejně jako asi počítač. Součástí každého počítače není obrazovka, na které vše uvidíte, ale také klávesnice, bez níž byste nemohli samotný počítač ovládat. Nemohli byste tak přes internet komunikovat, psát různé dokumenty, ani vkládat znaky. Klávesnice se skládá z tlačítek, z nichž má každé jiný charakter. Najděte si klávesnici, která Vám bude vyhovovat. Existují totiž klávesnice, které nenabízí pouze základní znaky, ale i nejrůznější tlačítka pro spuštění programů.

Najděte si mobily, klávesnice, ale také další součásti k počítači či mobilnímu telefonu.

Mobilní operátor

Mobilní operátor je telefonní společnost, která svým zákazníkům poskytuje mobilní telefonní služby. Aby firma mohla tyto služby nabízet, musí zpravidla od státu získat (koupit) licenci. Operátor mobilní sítě (OMS), nebo také operátor mobilních telefonů (nebo jednoduše mobilní operátor nebo operátor), dále provozovatel telekomunikačních služeb (PTS), provozovatel bezdrátového připojení, nebo telekomunikační společnost, to jsou typy označení telefonní společnosti, která zajišťuje služby uživatelům mobilních telefonů. Před tím než provozovatelé mobilních sítí mohou v dané zemi nabízet své služby zákazníkům, musí od telekomunikačního úřadu obdržet povolení vysílacího spektra služeb. Přesné spektrum služeb povolené telekomunikačním úřadem závisí na použitých technologií mobilních telefonů, které se provozovatel sítě chystá využívat. Například u technologie Globalního Systemu Mobiních komunikací (GSM) musí operátor sítě obdržet frekvenční rozsah GSM. Telekomunikační úřad přidělí vybrané spektrum služeb pomocí různých metod, avšak nejběžnější metodou přidělování spektra je aukce. Aukčním systémem byla v nedávné době v Evropě a Indii (pouze 3G in India) přidělena licence ke službě 3G a WiMAX. Aby mohl provozovatel sítě poskytovat své služby, musí mít k dispozici nezbytná zařízení, mezi než především patří síťový rádio vysílač a síťové jádro. Navíc musí mít provozovatel sítě k dispozici další základnu služeb, jakými jsou např. voicemail a SMS centrum dále vyúčtovací systém a Systém řízení zákaznických vztahů (CRM). V poslední době se na některých trzích objevuje nová kategorie mobilních operátorů, kteří se souhrnně označují Operátoři virtuálních sítí (MVNO). V této kategorii mají uživatelé možnost určité regulace operátorů mobilní sítě. Hlavním rozdílem těchto operátorů je, že přímo nevlastní žádnou svou základnu, nýbrž si ji pronajímají již od existujících operátorů mobilních sítí. Provozovatelé mobilních sítí mohou také fungovat na principu operátorů virtuálních sítí MVNO, a to v případech, kdy nemají své vlastní pokrytí v daném geografickém regionu. Tento typ provozování sítě se obecně nazývá Mezinárodní roaming. Operátor například může vlastnit povolení na danou službu, avšak je pro něj výhodnější použít jiného operátora, který již v jiné zemi funguje, na tomto principu funguje např. operátor Meteor, který využívá v Irsku k šíření svých služeb Vodafone. Dalším důvodem využívání jiných operátorů může být, že daný operátor nevlastní určitou vysílací frekvenci (například ve Velké Británii operátor sítě 3 používá síť Orange k službám 2G).

Datová služba GPRS

General Packet Radio Service (GPRS) je mobilní datová služba přístupná pro uživatele GSM mobilních telefonů. Je označována jako „2.5G“, technologie mezi druhou (2G) a třetí (3G) generací mobilních telefonů. Poskytuje průměrnou rychlost datových přenosů používáním TDMA kanálů v GSM síti. Původní myšlenka byla vylepšit GPRS, aby pokrýval ostatní standardy, ale místo toho se tyto standardy nyní upravují, aby používaly standard GSM. Proto je GSM nyní jediné místo, kde se GPRS používá. GPRS byl poprvé zahrnut v GSM standardu Release 97 a novější. Původně byl standardizován ETSI, ale nyní byla starost o něj předána 3GPP. GPRS je odlišné od staršího Circuit Switched Data (neboli CSD), které bylo zahrnuto v GSM standardech před Release 97 (z roku 1997, rok ve kterém byl standard zmrazen) používaných v GSM telefonech, kde starší systém vytvořil datové spojení, které si vyhradilo plnou rychlost datového toku během doby spojení. GPRS je paketově-přepínané, což znamená, že více uživatelů sdílí stejný přenosový kanál a data se přenášejí pouze když jsou odeslána. Celková kapacita linky může být okamžitě vyhrazena těm uživatelům, kteří zrovna posílají data v kteroukoliv chvíli, což poskytuje vyšší prostupnost tam, kde uživatelé posílají nebo přijímají data periodicky. Prohlížení webových stránek, přijímání e-mailů hned jak přijdou, chatování, to jsou příklady, kde se využívá občasný přenos dat, což prospívá sdílení dostupné kapacity. GPRS je většinou účtované za přenesené kilobyty, zatímco CSD bývá účtováno za dobu připojení. Vedlejším efektem je upozornit na to, že kapacita linky není dostupná pro ostatní uživatele v případě CSD. GPRS specifikace zahrnuje podporu protokolů IP, PPP, OSPIH a X.25. Poslední z nich se používá pro aplikace jako například bezdrátové platební terminály a bankomaty, ačkoliv byl odebrán z důvodů požadavku standardu. X.25 je stále podporován přes PPP nebo přes IP, což ovšem má za následek nutnosti používání routerů nebo zapouzdření přímo do koncového terminálu. V praxi podporují operátoři na GPRS pouze IP a někdy také PPP.

Vodafone

Vodafone (zkratka angl. voice-data-phone) je druhý největší mobilní operátor na světě (hned po China mobile). Působí v 28 zemích pěti kontinentů. Na konci září 2009 měla skupina Vodafone 333 milionů zákazníků, při tržní hodnotě firmy 105,5 mld dolarů. Na český trh vstoupil Vodafone 1. února 2006 akvizicí nejmenšího tuzemského operátora Oskar. Od počátku se snaží navázat na image “lidového operátora”, kterou u nás Oskar zavedl. Se zákazníky komunikuje Vodafone nejen prostřednictvím standardních kanálů, ale také na Twitteru či Facebooku. Soukromým osobám nabízí Vodafone hlasové služby, mobilní datové služby a to včetně technologie 3G, jejíž rozšiřování je naplánováno na rok 2010. Firmám pak v rámci produktu OneNet nabízí také fixní služby. K 30. 9. 2010 měl Vodafone ČR 3 118 000 zákazníků.[2] Společnost vydává pro své zákazníky časopis Čilichili. V roce 2010 společnost získala v soutěži Křišťálová Lupa 2. místo v kategorii mobilní služby a to za portál Vodafone Live!. Pokrytí na území České republiky je 100% signálem GSM a GPRS. Vodafone, také svépomocí staví síť třetí generace, která nese označení 3G a UMTS je k dostupné ve 37 městech a dalších 113 místech a obcích na celém uzemí České republiky. V současné době propůjčuje Vodafone svou síť virtuálnímu operátori Mphone ( mobilní hlas ) a operátorovi U:fon ( data ). Vodafone získal britskou mobilní licenci už v roce 1983 a v lednu 1985 se v jeho síti uskutečnil první hovor. V roce 1991 propojil první mezinárodní hovor – vznikl roaming (první hovor byl realizován z Británie do Finska). V roce 1994 Vodafone jako první v Británii spustil krátké textové zprávy SMS.

T-mobile

T-Mobile je nadnárodní skupina operátorů mobilních telefonních sítí, vlastněná německou korporací Deutsche Telekom. T-Mobile rozšiřuje své působení skupováním operátorů v jednotlivých zemích. T-Mobile finančně podporuje sport, např. cyklistický tým T-Mobile Team, rakouskou první fotbalovou ligu T-Mobile Bundesliga a je také oficiálním sponzorem českého fotbalového týmu. V roce 2006 sponzoroval také fotbalové mistrovství světa 2006 FIFA World Cup v Německu. Kromě sportu se společnost T-Mobile angažuje také v oblasti hudby a to především provozováním hudebního serveru t-music, který uživatelé ocení především díky databázi hudebních interpretů, hitparádou chart nebo řadou komunitních funkcí, mezi něž patří sestavování vlastních playlistů či komunikace s ostatními hudebními fanoušky. V říjnu 2008 potvrdil vlastník T-Mobile Deutsche Telekom, že byly zcizeny osobní údaje 17 milionů klientů společnosti. V Česku vlastní T-Mobile stejnojmennou mobilní síť. Tu začala roku 1996 pod jménem Paegas provozovat firma RadioMobil (společná firma Českých radiokomunikací a Deutsche Telekom prostřednictvím konsorcia CMobil B.V.). Síť začala fungovat již na digitálním standardu GSM (na rozdíl od společnosti Eurotel, která od roku 1991 provozovala síť na starším analogovém systému NMT). Název sítě Paegas byl používán společností RadioMobil, a. s. až do roku 2002, kdy konsorcium CMobil B.V. (majoritu v tomto konsorciu drží Deutsche Telekom) koupilo od Českých radiokomunikaci část akcií a navýšilo svůj podíl ve společnosti nyní na celkových 60,77 %, České radiokomunikace se staly minoritním akcionářem. Název sítě se z Paegas na T-Mobile změnil prakticky okamžitě, společnost se přejmenovala na nynější název T-Mobile Czech Republic, a.s. až o rok později. V roce 2005 T-Mobile získal prvenství v počtu aktivních zákazníků (počet aktivních SIM karet). V červnu 2005 udával operátor počet 4,46 milionu aktivních zákazníků. Na konci roku 2005 své prvenství opět ztratil, když Eurotel vykázal 4,68 miliónů klientů – zhruba o 50 000 více, než měl ve stejné době T-Mobile. V březnu 2007 udával T-Mobile počet zákazníků na 5,05 milionu, v červnu 2010 je to již 5,464 milionů zákazníků. V roce 2010 společnost získala v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii mobilní služby.

Telefónica O2 Czech Republic

Telefónica O2 Czech Republic je firma patřící do nadnárodní skupiny telefonních operátorů Telefónica O2. Je poskytovatelem kompletního spektra ICT služeb. V současnosti provozuje více než sedm miliónů mobilních a pevných linek. V Česku společnost provozuje jako jediná pevnou i mobilní telefonní síť a to pod značkou O2. V roce 2009 byla Telefónica O2 Czech Republic sedmou největší českou firmou podle dle výše tržeb (59,889 mld.) a třetí největší českou firmou dle výše zisku (14,877 mld.). Na konci září roku 2009 společnost zaměstnávala 7 716 zaměstnanců (meziroční pokles o 13,7 %). V září 2010 měla firma 4 856 000 mobilních zákazníků a 1 686 000 pevných linek. Telefónica O2 jako první operátor v ČR spustila v komerčním provozu síť 3. generace 3G (UMTS FDD) pro mobilní telefony s možnosti videohovorů a rychlých datových přenosů prostředcitvým technologie HSDPA (teoretické maximum 3,6 MBit/s, výhledově až 14,4 MBit/s). Taktéž jako první spustila ve frekvenčním pásmu 450MHz datovou službu založenou na technologii CDMA přesněji CDMA2000 1xEVDO.[5] GSM a UMTS síť původně postavená výlučně na technologii firmy Nokia je v současné době nahrazována technologií čínského dodavatele Huawei. Spolu s výměnou BTS od Nokie za nové od Huawei je k GPRS spouštěno i EDGE pokrytí umožňující rychlejší datové přenosy a pružnější reakce sítě na požadavky. Do roku 2009 bylo 3G pokrytí soustředěno pouze na lokality Praha a Brno, v tomto roce však bylo rozšířeno na Ústí nad Labem, Plzeň, Karlovy Vary, České Budějovice, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Olomouc, Zlín a Ostravu. V současnosti pokrývá prakticky všechna větší města v ČR. Telefónica O2 Czech Republic vznikla 1. července 2006 přejmenováním Českého Telecomu, provozujícího pevné telefonní linky a jeho sloučením se společností Eurotel Praha, provozující mobilní síť Eurotel. Obchodní značky Český Telecom a Eurotel zůstaly zachovány po následující dva měsíce. Od 1. září téhož roku byly služby společnosti sjednoceny pod značku O2.

Nokia

Nokia je nadnárodní společnost se sídlem ve finském Espoo. Je předním světovým výrobcem telekomunikačních zařízení, největším výrobcem mobilních telefonů na světě (její tržní podíl je asi 39 %). Její dceřiná společnost Nokia Siemens Networks vyrábí a dodává infrastrukturu pro telekomunikační sítě. Spolu zaměstnávají asi 130 000 zaměstnanců ve 120 zemích světa. Společnost hraje velkou roli ve finské ekonomice, je zdaleka největší finskou společností. V roce 2004 byl její podíl na finském HDP 3,5 % a společnost zajišťovala skoro čtvrtinu finského exportu. Od roku 2006 je její obrat vyšší než celý státní rozpočet Finska. Akcie společnosti jsou kotovány na burzách ve Helsinkách, News Yorku a Frankfurtu. Asi 46 % akcií drží investoři z USA. Společnost není přímo ani nepřímo kontrolována jinou společností či státem. Začátkem roku 2008 byla největším akcionářem banka Morgan Stanley, když vlastnila 8,3 % akcií. Společnost byla založena roku 1865 Fredrikem Idestamem ve městě Nokia nedaleko Tampere. Tehdy to ale byla papírna. Později začala vyrábět také gumárenské výrobky. Po druhé světové válce rozšířila svou výrobu o telefonní a telegrafní kabely. V 70. letech minulého století pronikla i na trhy telekomunikační elektroniky. Své gumárenské divize se zbavila až na konci 20. století. Nokia označuje své telefony čtyřčíselnými kódy nebo kombinací písmene a čísla, podle kterých rozlišuje následující řady: Basic (1xxx) – základní funkce, často monochromatický displej, Basic expression (2xxx) – základní telefony, někdy designové, Expression (3xxx) – stylové telefony, funkčně bývají vybaveny málokdy, Active (5xxx) – odolnější telefony, voděodolné , někdy se speciálními funkcemi, Classic businnes (6xxx) – manažerské telefony s mnoha funkcemi, Fashion (7xxx) – telefony zvláštní s módním vzhledem, Premium (8xxx) – luxusní telefony, někdy vyráběné v limitovaných edicích, Bussines (9xxx) – komunikátory plně nabité funkcemi, často s alfanumerickou klávesnicí, Eseries (Exx) – manažerské telefony, smartphony, někdy i s alfanumerickou klávesnicí a bez fotoaparátu, vybavené komunikačními bezdrátovými technologiemi, Nseries (Nxx) – multimediální telefony s dobrými fotoaparáty a multimediálními funkcemi, Xseries (Xxx) – hudební telefony XpresMusic zaměřené hlavně na hudbu.

EDGE

Enhanced Data rates for Global Evolution, někdy také jako Enhanced Data rates for GSM Evolution (EDGE) je dalším vývojovým stupněm v technologii GSM po zavedení datových přenosů pomocí GPRS (General Packet Radio Services). Technologie EDGE nabízí několik metod a vylepšení, které umožňují dosáhnout efektivního přenosu dat a vysoké spektrální účinnosti v tomto úzkopásmovém buňkovém systému. Hlavní vylepšení spočívá v použití modulace 8-PSK (osmistavová fázová modulace), která dovoluje přenést tři informační bity pomocí jednoho symbolu na rádiové vrstvě. Naproti tomu modulace GMSK, která je použita u GSM/GPRS, dovoluje přenést pouze jeden informační bit na jeden symbol na rádiové vrstvě. Rozšíření EDGE zahrnuje dvě hlavní části: EGPRS (Enhanced GPRS) – pro přepínání paketů – paketové přenosy a ECSD (Enhanced Circuit Switched Data) – pro přepojování okruhů – CS (Circuit Switched). EGPRS je tedy rozšířením služby GPRS (General Packet Radio Services), která nabízí paketový přenos a tarifování za přenesená data nebo za měsíční paušál. ECSD je rozšíření služby HSCSD (High Speed Circuit Switched Data), tedy služby komutovaných digitálních okruhů. Jelikož HSCSD je mnohem méně používané z důvodu tarifování (účtování podle času a počtu kanálů), dominuje dnes GRPS (účtování podle přenesených dat nebo měsíční paušál a neomezená data) datovým přenosům v GSM. Stejná situace je i u ECSD a EGPRS. Většina operátorů ECSD v rámci EDGE ani neimplementuje stejně, tak jako, výrobci mobilních telefonů implementují ve svých zařízeních většinovou pouze CSD, GPRS a EGPRS. GPRS nabízí nejvyšší rychlost na downlinku 80 kbit/s při kódování CS-4 a konfiguraci telefonu 4+1 (4 time sloty pro downlink a jeden pro uplink), u EGPRS je to při stejné konfiguraci telefonu 4+1 maximálně 236,8 kbit/s při použití kódového schématu MCS-9. V praxi se u EGPRS (EDGE) dosahuje rychlostí kolem 200 kbit/s pro downlink a kolem 100 kbit/s pro uplink (při konfiguraci time slotů 3+2). K využití služby je ovšem potřeba mobilní telefon nebo jiné zařízení, které tuto technologii podporuje.

GSM

GSM (Globální Systém pro Mobilní komunikaci původně však francouzsky „Groupe Spécial Mobile“) je nejpopulárnější standard pro mobilní telefony na světě. GSM telefony používá přes miliardu lidí z více než 200 zemí. Všudypřítomnost GSM standardu dělá z mezinárodního telefonování běžnou záležitost díky „roamingovým smlouvám“ mezi mobilními operátory. GSM se od svých předchůdců liší tím, že signální i hovorové kanály jsou digitální, což znamená, že se jedná o druhou generaci (2G) systému mobilních telefonů. Tento fakt také znamená, že datová komunikace byla do systému přidána velmi záhy. GSM je otevřený standard, který vyvíjí 3GPP. GSM má zachovánu zpětnou kompatibilitu s původními GSM telefony. Ve stejné době pokračuje GSM standard s vývojem schopností paketových dat přidaných do standardu ve verzi z roku 1997 pod zkratkou GPRS. Vyšší přenosové rychlosti dat byly představeny jako EDGE a UMTS (v tomto případě už se jedná o 3G) ve verzi z roku 1999. Navzdory dnešní popularitě, začala historie mobilních telefonů dávno před počátkem GSM. Skupina GSM (francouzsky „Groupe Spécial Mobile“) byla založena roku 1982. Jméno systému pochází z názvu této skupiny. Později však bylo rozhodnuto, že se zachovají iniciály ale změní se význam zkratky. Původně patřila skupina pod CEPT. Technické základy systému GSM byly definovány v roce 1987. V roce 1989 převzala kontrolu ETSI a kolem roku 1990 byla první specifika GSM na světě a obsahovala přes 6000 stran textu. Obchodní operace začala Radiolinja z Finska v roce 1991. V roce 1998 byl zformován Projekt Partnerství 3. Generace (3GPP). Původně měl pouze vytvořit specifikaci pro příští (třetí, 3G) generaci mobilních sítí. Avšak 3GPP převzal také údržbu a vývoj GSM specifikace. ETSI je partnerem 3GPP. GSM je buňková síť, což znamená, že mobilní telefony se připojují do sítě prostřednictvím nejbližší buňky. GSM síť funguje na několika radiových frekvencích. Jsou čtyři různé velikosti buněk – Makro, mikro, piko a deštníkové buňky. Oblast pokrytí každé buňky se liší podle prostředí. Za makro buňky jsou považovány ty kde je umístěna anténa základové stanice na stožáru nebo na budově nad úrovní střech. Mikro buňky mají anténu umístěnou pod úrovní střech; typické je použití v zastavěných oblastech. Pikobuňky jsou malé buňky s průměrem pár desítek metrů; používají se hlavně uvnitř budov. Na druhou stranu deštníkové buňky se používají pro pokrytí oblastí ve stínech a na vyplnění mezer mezi buňkami. Velikost pokrytí záleží na výšce antény, výkonu antény a na podmínkách šíření a pohybuje se od několika stovek metrů až do desítky kilometrů.

Charakteristiky mobilů

Mobily jsou navrženy fungovat v celulárních sítích a obsahují standardní sadu služeb GSM, která umožňuje telefonům různých typů a v různých zemích vzájemně komunikovat. Před použitím telefonu je nutné zvolit si mobilního operátora (poskytovatele přenosu) a zařídit si u něj služby. Pro telefony v sítích GSM operátor vydá SIM kartu, která obsahuje unikátní účastnické a autentizační (ověřovací) parametry pro daného zákazníka. Případně operátor vloží zákazníkův identifikátor mikrotelefonu do jeho účastnické databáze, aby mikrotelefon mohl realizovat hovory do sítě. Po vložení SIM karty do telefonu jsou služby přístupné. Mobily nepodporují jen hlasové hovory, ale mohou též posílat a přijímat data a faxy, posílat a přijímat krátké zprávy (nebo „textové zprávy“, víc v článku SMS), přistupovat na WAP a poskytovat kompletní internetový přístup použitím technologií jako GPRS, EDGE, HSDPA a další. Mobily mají samozřejmě hodiny, kalkulátor a umožňují hrát různé hry. Operátoři podporují službu „roaming“ (cestování). Ta stejnému mobilu umožňuje použití ve více zemích. Mobilní operátoři obou zemí v takovém případě musí mít dohodu o roamingu. Většina nových mobilů s barevným displejem též umožňuje posílání a příjem multimediálních zpráv, takzvaně MMS. Většinou také mají zabudovaný digitální fotoaparát, což podnítilo určité otázky kolem soukromí. Proto Saúdská Arábie zakázala prodej mobilů s fotoaparátem (i když země umožňuje poutníkům na Hajj vzít si mobil s fotoaparátem). Jižní Korea požádala výrobce mobilů, aby zajistili, že při každém snímku fotoaparátu je slyšet charakteristický zvuk. Přijímače GPS (lokalizační služby) se začínají objevovat integrovány nebo připojené (např. přes Bluetooth) k mobilům. Nejsou určeny jen na pomoc pracovníkům záchranné služby a službám pro odtahování vozidel. GPS v mobilu ale lze použít i při osobní navigaci. Většinu dnešních mobilních telefonů lze dnes díky možnosti přehrávání hudby ve formátech MP3 a WMA, výstupu na sluchátka, kvalitním integrovaným reproduktorům, barevnému displeji, možnosti přehrávat video a podpoře paměťových karet použít jako MP3 nebo MP4 přehrávač.